Verunka s Downovým syndromem
 zahrála v Obecním domě v Praze

Dobruška, Praha – Výjimečný příběh zažívá rodina Skálova z Dobrušky, které se před patnácti lety po třech zcela zdravých dětech narodila holčička Verunka s downovým syndromem.

Je to příběh plný lásky a porozumění, v němž se pátek 20. listopadu stal velkou odměnou pro všechny zúčastněné.

Smetanova síň Obecního domu v Praze, jeden z nejprestižnějších prostorů naší metropole, sál s dvanácti sty sedadly v hledišti, kde se pravidelně konají koncerty nejen Pražského jara, byla místem konání benefiční akce Zažijte Japonsko v Praze, jejíž výtěžek směřoval na konto Společnosti rodičů a přátel dětí s downovým syndromem.

Právě tady, na podiu, které je nesplnitelným snem mnoha umělců, hrála s podporou své paní učitelky Daniely Štěpánové a nerozlučného kamaráda plyšového pejska Bertíka na nádherný koncertní klavír Verunka Skálová. Před i po ní se prezentovalo v plné kráse japonské umění taneční, pěvecké i hudební.

„Abychom Verunku ještě více motivovali, naplánovali jsme v Praze celý víkend za účasti paní učitelky i všech sourozenců," nastínila přípravy maminka Jiřina Skálová. Po příchodu do Obecního domu dostali „VIP šatnu" a pak? „Pak už to probíhalo takovým způsobem, jak to s downíky bývá. Usadili jsme se v první řadě, aby měla blízko na podium. Ve výsledku nás za „Hujerovi" bylo devět. Jenže začalo první vystoupení bubeníků s obrovskými bubny a bojové umění vyjádřené bubnováním. Verunka chvíli vyděšeně koukala se zacpanýma ušima, pak se zvedla a utekla ze sálu," líčí maminka a okamžitě dodává, že pořadatelé pochopili situaci a přizpůsobili druhou polovinu programu tak, aby začala právě klavírním vystoupením.

O dojmech „hvězdy večera" Jiřina Skálová řekla: „Určitě se necítila dobře před tím velkým sálem, třepaly se jí ruce, ale po objetí paní učitelky se zklidnila. A když odehrála, udělala rukou vítězné gesto do sálu a ten se celý zasmál. Uklonila se a utekla," a také zdůraznila: „Za tím vším je paní učitelka Daniela Štěpánová a mně „doklaplo" až na koncertě, jak důležitou roli tam hraje."

„Zřejmě jsem pro Verunku důležitá, důležité setkání to bylo i pro mě," zamyslela se Daniela Štěpánová a pokračovala „Je to velmi zvláštní výuka, během níž jsem musela opustit všechny naučené postupy a zvyklosti. Myslím si, že je to propojení „shůry" – to si nemůžete naplánovat. Tady nelze napsat ani výukový plán, vše vyplyne až na hodině. Hraní prolínáme tancem, protože velmi ráda tančí. Tvrdím celé rodině, že je velmi hudebně nadaná."

S úsměvem pak dodala, že je to pro všechny zúčastněné velká škola lidskosti a lásky, ostatní by si z toho měli vzít ponaučení. Značným paradoxem navíc je, že Daniela Štěpánová není klavíristka, ale učí hru na akordeon. Tato holčička by ovšem s nikým jiným třeba na klavír ani hrát nechtěla.

Závěrečná slova Jiřiny Skálové patřila mnoha lidem, s nimiž se díky Verunce ve městě, kde žijí, poznali a kteří rodině podali pomocnou ruku. „Už název Dobruška pro mě znamená, že je to město dobrých lidí, a to potvrzuje, že se Verunka setkala s mnoha takovými, kteří jí dávali a stále dávají lásku a přijetí."
Zdroj: http://rychnovsky.denik.cz/zpravy_region/verunka-s-downovym-syndromem-zahrala-v-obecnim-dome-v-praze-20151201.html

Zdroj: http://rychnovsky.denik.cz/zpravy_region/verunka-s-downovym-syndromem-zahrala-v-obecnim-dome-v-praze-20151201.html