Vychovali jsme budoucího herce. Slávek byl přijat na DAMU!

Slávek Bílek, v mých očích neskutečně všestranný kluk – do ZUŠky začaly chodit ve svých 6ti letech. Nejprve hrál na zobcovou flétnu u paní učitelky Daniely Štěpánové, druhý rok již u paní Hany Novotné. Záhy „přesedlal“ na saxofon víme, kam to v dalším školním roce dotáhli! I proto si paní učitelka Novotná ještě do listopadu loňského roku myslela, že jeho budoucí kroky po maturitě povedou na konzervatoř. Možná si to myslelo daleko víc lidí, než jen ona…

A ono je všechno jinak. Již od samého začátku v ZUŠce byl totiž i žákem literárně-dramatického oboru. S panem učitelem Františkem Veverkou prošel I. stupněm, na II. stupni mu byla učitelkou Tereza Štěpánová, před pěti lety přišel do naší školy pan učitel Holek….

Kde byl ten zlom v rozhodnutí? Chtěl to jen zkusit? Nebo to byl jeho sen od mala? Zahrála jsem si na reportéra a oslovila Slávka samotného, ​​​​abychom všichni jasno, kdo „za to“ může:

Jak si se dostal k herectví? Šel jsi do „dramaťáku“ proto, že tam chodil i tvůj starší brácha?

Přihlásili mě tam rodiče. Viděli, že když jsme se měli ve školce učit nějaké básničky, nepotřeboval jsem moc času na jejich naučení, ai doma jsem dělal často různé kraviny. Tak jsem skončila v ZUŠce. A doufám, že se nemýlím, přece jen je to nějaká doba, ale myslím si, že brácha tam začal chodit až po mě, takže to prvním impulsem nebylo.

Bylo tvým snem, stát se hercem? Nebo to něco ovlivnilo?

Když jsem divadlo začalo dělat, asi mě ani nenapadlo, že by to jednou byla moje práce. Čím více se ale blížila maturita, tím víc jsem si začal uvědomovat, že mi to vlastně vůbec nevadilo. Dokonce, že pohybování se v divadelním oboru by mě bavilo. Nakonec jsem si tedy řekl, že zkusím talentovky na DAMU a JAMU. Nejvíc mě za celou dobu ovlivnil asi můj momentální učitel, protože práce, kterou s ním dělám už není jako na běžných ZUŠkách a ukázal mi tak okraj toho, co bych mohl v budoucnu dělat.

Na jaký obor si se na DAMU hlásil?

Hlásil jsem se pouze na činoherní herectví. Bylo tu i mnoho lidí, kteří zkoušeli alternativní divadlo nebo i muzikálové herectví, ale lákalo mě klasiku.

Co je třeba mít na takové přijímačky připraveno? Pomůže vám pan učitel?

Na obou školách je to trochu odlišné. Na obě je zadáno umět tři monology a dvě básně. Na DAMU jsou navíc tři písně a na JAMU jeden úryvek prózy. Na DAMU už po mně do dalších kol nic nového nechtěli, ale na JAMU posílají na druhé kolo vlastní zadání, které se musí připravit doma.

Přijímačky (talentovky) bývají vícekolové. Jak tomu bylo tady? Víš, kolik se na stejný obor hlásilo zájemců?

I tady probíhaly ve více kolech. Na JAMU jsou dvě, tady jsem zatím podstoupil jen jedno, a na DAMU jsou rozděleny dokonce do tří kol. V prvním jsem měl v dost krátkém čase, kvůli počtu účastníků, kteří se přiblížili 300, přednést porotou vybrané mnou připravené monology, báseň a píseň. Po mém vystoupení jsem byl spokojen a čekal jsem s napětím na výsledky, které mi přišly ještě na cestě zpátky domů. A když jsem se dozvěděl, že postupuji, že jsem byl šťastný, jako kdybych se dostal na samotnou školu.

Kolik z vás postoupilo do kola druhého? A jak probíhalo?

Kolik nás bylo, to bohužel přesně nevím, ale podle toho, co říkali ostatní postoupení, by to mohlo být mezi 60 a 80 lidmi. Druhé kolo bylo ze všech nejdelší. Začínalo už o půl 9. rána a skončilo až v pozdním odpoledni. Na začátku byly pohybové zkoušky, kde testovali naši fyzickou zdatnost a cit pro rytmus. Po této zkoušce následoval test hlasu a zpěvu. Tady zkoušeli, jak mluvíme v různých intenzitách, naši intonaci a opět rytmus. Po této zkoušce byla přestávka na oběd a pak začala nejdůležitější herecká zkouška. Tady jsem měl předvádět vybraný monolog a báseň v jiných polohách a situacích, které mi porota popsala. Nakonec chtěli zazpívat jednu z písní. Tak pro mě druhé kolo skončilo.

Jaké jsi měl po druhém kole pocity? Věřil jsi, že tě pozvou i na „finále“?

Samozřejmě jsem v to doufal, pocity jsem z toho neměl špatné, ale přece jenom byli tam sami talentovaní lidé a dostat se mezi třicet lidí byl spíš takový můj sen. Rozhodně nemůžu říct, že jsem v tu chvíli v postup věřil.

Bylo po třetím kole už jasné, že „jsi tam“? Nebo jsi i pak byl nervózní, jestli to dopadlo?

Právě naopak, po třetím kole jsem si myslel, že to pro mě skončilo. Ani jsem moc nedoufal v dobrý konec. Ve třetím kole jsem dělal polovinu věcí, co ostatní, takže jsem si myslel, že se v průběhu rozhodli.

Popiš ten pocit, kdy se dozvěděl, že jsi přijatý. Jak ti to vůbec dali vědět?

Myslím, že to se úplně popsat nedá. Vůbec jsem to nečekal, zvlášť ne potom, jak probíhalo třetí kolo. Zrovna jsem skončil trénink, takže jsem nebyl sám, a to mi dost pomohlo, jinak bych z toho asi štěstím omdlel. Přišel mi mail od DAMU, že jsem byl navržen k přijetí. Říkali nám, že pokud budeme navrhovat, tak jsme se tam vlastně dostali. V první chvíli jsem ani nemohl mluvit a byl jsem rád, že sedím.

Už jsi tento úspěch oslavil?

Ano, slavil jsem ho s kamarády is rodinou.

Jak si teď, v tuto chvíli, představuješ svou budoucnost? Co saxofon? Co sport? Vím, že ti ani atletika není cizí…

Nerad bych skončil s něčím, co už dělám dlouho, takže se budu snažit jak v atletice, tak v saxofonu pokračovat. Uvidím, jak to půjde na školu a jestli to budu všechno stíhat. Nicméně ohledně saxofonu je Praha dobrá na nějaké přivydělání.

A máš nějaký herecký vzor?

Vzor asi žádný nemám, přece jen, každý herec je jiný. Každopádně jsou zde herci, herectví se mi velmi líbí jako například Ondřej Vetchý, Miroslav Donutil nebo našemu učiteli podobný Ivan Trojan.

Chodíš často do divadla? Teď si nemyslím jako herec .

Abych řekl pravdu moc ne. Nemám na to moc času. Ale doufám, že do budoucna se to zlepší.

Tak na závěr snad už jen - co by pro Tebe byl vrchol Tvé herecké kariéry? Nějaká konkrétní role? Nebo místo, kde bys hrál? Pověsíš saxofon „na hřebík“ nebo se přidáš k nějakému hudebnímu tělesu? V Praze by určitě možnosti byly….

Vrchol mé kariéry? Asi být dobrý herec. Žádná role ani místo v mých cílech nefiguruje.

Slávku, díky za rozhovor! Buď stále svůj a ať se stále daří vše, co dosáhneš!

A kdo ví, třeba, až okusíš svět, se nám někdy do naší ZUŠky vrátíš jako učitel LDO a saxofonu:-).